A proč ne?

18. listopadu 2014 v 21:34 | Julie Gyselová |  O psaní
Už více jak dva a půl roku jsem pracovala na jednom příběhu. Nejprve jsem popsala stostránkový A5 deníček v ruce a loni o Vánocích jsem to začala přepisovat do počítače. A asi před týdnem jsem si řekla: "Proč to celé nepřepsat?"


"Říká o sobě, že je lenoch lenivá, a teď se pustí do tohodle? Ta je vážně padlá na hlavu!?"
"Vždyť už má napsanou asi čtvrt příběhu, tak proč?"
"Proč si zbytečně přidělává práci?"
"Proč to dělá?"
"Proč?"

A proč ne?

Abyste rozuměli, to, co jsem měla přepsané, bylo jen čistě přepsané z toho, co jsem napsala, když mi bylo dvanáct. A za toho dva a půl roku jsem se (dle mého skromného a nicotného názoru) dostala s psaním dál. O hodně dál...

Navíc šlo mi šlo hlavně o první stránky. Ty byly opravdu děsivé! Vezměte si, že byste otevřeli knížku a prvních pět stránek bylo plné jen (opravdu) nerealistických (a špatně, zdlouhavě a nepoutavě napsaných) popisů toho, co hlavní hrdinka dělá každé ráno. Bavilo by vás to?

Mě by to teda nebavilo! A knížku bych okamžitě odložila. Bylo by mi jedno, že ten zbytek už možná je napsaný lépe. Bylo by mi jedno, že má naprosto úžasný příběh! Když mě nechytl začátek, jaká je šance, že mě to zaujme někdy později? Ano, hádáte správně... Nulová!

Ano, první stránky byla jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do toho pustila. Další byla ta, že jsem to chtěla napsat v jiném formátu. Psala jsem to v nudné er-formě (tedy, ne, že bych považovala er-formu za nudnou, ale já sama jsem ji prostě nudně zpracovala). A vypadalo to nějak takto:

'ABC udělala toto, pak tohle a po chvíli ještě tohle. Když dodělala to, pustila se do tamtoho.
Nakonec se obrátila k XYZ a řekla: "Pomůžeš mi? Je toho strašně moc. Sama to nejspíš nezvládnu..."
"Jasně!" souhlasila okamžitě XYZ.
A tak na tom ABC a XYZ dělaly společně. Nejprve to, pak toto a tohle a nakonec tamto a támhleto. A když to měli hotové - a že to šlo rychle, když na to byly dvě - popošly o kousek dále. A celé to zopakovaly. Nejprve toto, pak tohle a to a ještě tamto.'

Proboha! Nedalo se to číst. Byla to... Nu, přiznám to na rovinu: NUDA! Žádná akce, málo přímých řečí, nezáživné popisy děje. Bylo to příšerné.

Postavy neměly duši. Byly to roboti, kteří dělali a říkali jen to, co jsem jim napsala. (Vizte výše.) A tak jsem se sama sebe zeptala. Co dělá člověka člověkem? A světe div se, pár věcí se našlo:

Myšlenky (Když totiž člověk nepřemýšlí - a je jedno, jestli nad tím, jak porazí zloducha a nebo nad tím, co si dá dneska k večeři - je něco špatně.)
Zvyky a zlozvyky (Postava se přece neprobudí přesně na první stránce románu ve věku pětadvaceti let. Něco už zažít přece musela. Musí mít nějaké návyky. Dejme tomu, že mám známého, co neusne, když si předtím nepřečte nějaký příběh při světle svíček. A hele, zvyk je na světě a člověk nám člověkovatí!)
Emoce a city
Minulost
(A kdybych si dala pořádnou práci, určitě bych našla i jiné věci.)

A když mi tohle všechno došlo, označila jsem to za konečný důvod, proč to kompletn přepsat! Měla jsem roboty, ale myslela jsem, že to jsou lidé. A teď, když to píši znovu, příjdou mé postavy i mě samotné mnohem lidštější...

Oh, a málem bych zapoměla... Je tu ještě jeden důvod! Víte, měla jsem svůj příběh rozmyšlený na jednu knihu. Ale pak jsem se do toho pustila a v hlavě mi začal vznikat celý svět! Svět, co má minulost, příběhy a všechno, co takový svět mít má. A já všechny tyhle plány nechtěla nechat nevyužité.

Začala jsem přemýšlet. (Ano, i tohle občas dělám.)

Když z toho udělám jen jednu knížku, lidé si ji přečtou, řeknou si: "Ta nebyla špatná. Ale co tu máme dál?"

A moje další příběhy přijdou nazmar. Ale pak mne napadlo: Co kdybych ten celý příběh udělala větší? Že bych jej rozdělila na více částí. A lidé, kterým by se líbila natolik, že by jim stálo za to čekat, až dopíšu další díl, by si mohli přečíst ty další příběhy, které bych mezitím vytvořila... (Ano, je to přesně styl George R. R. Martina, co tu popisuji.)

A tak jsem začala. Znovu. Ještě jednou...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama