Poklad

22. listopadu 2014 v 16:00 | Julie Gyselová |  Jiná próza
Řekla bych, že tohle je další z mých prací, ale zrovna u této tomu tak úplně není. Jedná se totiž o přepis úryvku z básně Poklad od Karla J. Erbena. A ani ten není úplně můj nápad. Dostali jsme to za úkol ve škole a já, když jsem to dopsala, jsem s tím byla opravdu spokojená. A tak doufám, že se bude líbit i vám...


Poklad

A žena stále držíc dítě v náručí šla dál. Něco ji táhlo a nutilo ji jít dál a dál. Dál za tím světlem, které, jak přicházela blíž a blíž, nabíralo na síle.

"Bože můj," vydechla udiveně, když stanula na prahu jeskyně.

Taky měla proč. Jeskyně totiž byla něco, co by si tehdy nikdo nedovolil ani představit. Byla plná zlata, stříbra a drahého kamení. A co teprve ta záře! Záře, kterou bylo možno spatřit už venku v chodbě a která byla snad jasnější než slunce samo.

"Bože můj," zašeptala žena znovu. Tón měla stále udivený, skoro se až zdálo, že nevěří tomu, co vidí, a vidí to, čemu nevěří.

Promnula si oči. Jednou, dvakrát a potřetí.

"Bože můj," řekla ještě jednou. Zdálo se, že konečně uvěřila. "Bože můj, bože můj, bože můj!" opakovala stále dokola.

"Bože můj, já žiju roky v nouzi a bídě a tady zatím tohle..."

Shýbla se k zemi a něco popadla do ruky. Žena křížekuchopila pevně a držela jej napřažený před sebou jako štít. Popošla o kousek blíže ke středu jeskyně.

Tam se k zemi shýbla znovu a znovu odsud něco sebrala. Tentokrát to byl kousek stříbra. Hned ho zase položila. Vypadalo to, jako by se o něj spálila. Ale nebyla to pravda. Nespálila.

Sebrala jej znovu a začala si jej prohlížet. Prohlížela jej ze všech stran a neustále jej obracela v dlani. Pak jej sevřela. Už ho nikdy nepoloží.

"Tohle musí být zázrak boží," řekla skálopevně a jista si svými slovy, "jinak si to nedovedu vysvětlit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama