Pravidlo pěti set

28. listopadu 2014 v 20:43 | Julie Gyselová |  Tvůrčí psaní
Proč je pro mě při psaní důležité pravidlo, které zvu Pravidlo pěti set?


Víte, já to s psaním chci někam dotáhnout... Mám pocit, že musím. Nic jiného totiž neumím. V ničem jiném nevynikám. Samozřejmě ani nedoufám v to, že bych se jednou mohla spisovatelstvím živit. (Ale bylo by to jistě skvělé...) V naší malé zemičce je to skoro nemožné a nevím, proč bych zrovna já měla být výjimkou.

Ale někam to dotáhnout chci. Chci jednoho dne přijít do knihkupectví a vidět na obálkách knih v regálech své jméno. A to třeba nejen u nás v České republice. (Ano, ano, vysoké cíle pro ani ne patníctiletou holku.)

Ale jak na to? Vysedáváním u televize? Sledováním Facebooku od rána do večera? Koukáním se na přihlouplá videa? Čtením o tom, jak jsou jiní lidé úspěšní?

Ne!

Tak to opravdu nejde. Takhle se nedostanu nikam! Když něco chci, musím pro to něco udělat, to je jednoduché... Ale ono je všude kolem tolik lákadel a věcí, které mě rozptylují! Ano, těch jsou okolo stovky. Třeba teď mi vedle na stole leží rozečtená knížka...

Bože, jak jednoduché by bylo, si prostě sednout a začíst se. Nedá to žádnou práci a požitek je srovnatelný s pocity, které mám po tom, co napíšu a vydám další kapitolu do své Fanfiction. Ale...

Jak to mohu někam dotáhnout, když pro to vůbec nic nedělám? Nemohu.

A proto mám tohle pravidlo. Pravidlo pěti set. je jednoduché, sledujte:

Každý den připiš do Elfky (pracovní název pro to, co píši)nejméně pět set slov. Jinak se můžeš jít zahrabat. A žádná spisovatelka z tebe nebude! Věř mi, kašli na to...

A tímto se řídím. Možná si říkáte, jak si můžu myslet na vydávání knížek, když se musím do psaní nutit. Blbost, já se nenutím. Jen potřebuji trošku srovnat. Abych neodbíhala...

Někdy těch pět set slov nestojí vůbec za nic. Ale já říkám: No a co? Tak mi zrovna tahle část nesedla. Vrátím se k ní prostě někdy jindy... A něbo těch pět set slov potřebuji k tomu, abych se rozepsala a do příběhu vžila natolik, že pak místo pěti set napíši slov třikrát tolik.

A teď mi dochází, že dnes mi do splnění limitu kolem dvou stovek slov. Takže se loučím a jdu psát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Faint Faint | Web | 20. července 2015 v 21:01 | Reagovat

Super článok! :) S knižkou držím palce, mám rovnaký sen a občas rovnaké pocity. Písanie je nevyspitateľné a myslím, že 500 slov za deň je úplne v pohode. Vieš o tom, že si ma motivovala? :)

2 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 20. července 2015 v 23:11 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za komentář a přeji i tobě hodně úspěchů s psaním (nebo s jakýmkoli jiným snem). :-)

Psaní je očistec zaživa. Člověk při něm dobrovolně trpí, aby se dostal do nebe.

500 slov denně opravdu není mnoho, ale propsat se až k tomu pětistému dá opravdu zabrat, když člověk zrovna netrpí přívalem inspirace.

Mimochodem, já se - ale hlavně a především díky Tobě - motivovala taky, když jsem si po téměř devíti měsících přečetla svůj článek. (Měla bych to dělat častěji.) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama