Kapitola první

22. března 2015 v 17:01 | Julie Gyselová |  Smrtivlaska
Stěny stanu se mírně třepotaly ve větru a propouštěly vzruch tábora za nimi. Hnědovlasý chlapík mohl slyšet dva muže, jak se o něco hádají, ženu, jak se směje, a třeskot mečů, jak někdo cvičil.


"Jen mi řekněte, vojáku," vyzval ho prošedivělý ale statný mužský sedící za jednoduchým stolem. "Proč chcete opustit naši jednotku?"

Lynn přešlápl z nohy na nohu a odkašlal si. Nadechl se a zase vydechl. Otřel si ruce do košile a narovnal se. Už dlouho nebyl tak nervózní jako dnes.

"Víte," začal, "chtěl bych se usadit."

Kapitán nadzvedl obočí. Jeho pohled úplně říkal: "A to je všechno?"

Lynn si znovu otřel ruce. "Tohle cestování - sem a tam pořád dokola, nikde se nezdržet dýl jak pár dní - už mě to unavuje. Myslím, že ne to jsem prostě už starej."

Kapitán se uchechtl a Lynnovi došlo, jakou blbost řekl. Začal si v duchu nadávat do pitomců a pánů všech volů, jak se to naučil od své matky.

"Starej?" Kapitán se tvářil opravdu pobaveně. "Kolik vám je?"

"Asi pětatřicet," řekl Lynn, "nejsem si úplně jistý...Ale to není úplně to, co jsem chtěl říct."

Kapitán jeho jednotky se narovnal ve svém křesle. "Ne? A co jste tedy chtěl říct, vojáku?"

"Prostě už si nemyslím, že by tohle byla práce pro mě," vyhrkl Lynn v podstatě bez přemýšlení. Až potom ho napadlo, že je vlastně dobře, že si to uvědomil. Po patnácti letech..."Já vím, že po něčem takovém touží každej druhej kluk, ale mě už to unavuje. Svojí dceru v podstatě neznám! Ani nevím, jaká je třeba její oblíbená barva... Chci bejt taky někdy s ní."

"Co se týče té barvy, vsadím půl zlaťáku, že to většina otců o svých dcerách taky neví. A jinak - proč nejezdí s námi?" navrhl mu kapitán. "Víte přece, že tu ta možnost je."

"Nechci, aby moje dcera strávila celý svý dětství ve vojenskym táboře." Lynn rázně zavrtěl hlavou. "Chci aby z ní byl slušnej člověk. Ne táborová děvka."

"Ale prosím vás," povzdechl si kapitán a protočil oči, "ne všechny ženy z tábora jsou takové."

"Samozřejmě," odsekl Lynn, "pak jsou tu ženský, kterejch se nikdo neopováží dotknout ani násadou od smetáku, protože by jim jejich manžel nebo otec rozmlátil palicí hlavu na kaši. Ani nevím, kterejch lituju víc."

"Nu, jak myslíte." Kapitán jen pokrčil rameny. "Je to přeci jen váš život, vojáku."

"Takže mám vaše svolení odejít?"

"Ovšem," pokýval kapitán nepřítomně hlavou, "V Lingrenu se hlaste na velitelství a pak si jděte po svejch," zamručel a gestem ho vykázal ze svého stanu.

Lynn vydechl. Pořádně se mu v tu chvíli ulevilo. Celé týdny ho ve snech strašily představy, jak bude kapitán reagovat. Představoval si, jak mu jeho prosbu zamítne, jak se mu vysměje a ještě mu přidá pár hlídek navíc.

"Díky mockrát, pane," řekl uctivě a poklonil se. Pak se otočil a prostě odkráčel pryč.

Když vyšel ven, zastavil se, aby se rozhlédl. Ne, nebude mu to tady chybět, rozhodně nebude. Vždyť komu by taky chybělo bláto všude okolo, špinavé stany a ještě špinavější lidé?

"Cos' vlastně dělal u kapitána dneska odpoledne?" zeptal se ho později, když jedli večeři, Meiner, kterému zkráceně říkali Mei.

"Měl jsem věci, který potřebovali vyřešit," řekl vyhýbavě.

"Jaký věci?" zajímal se Mei, zatímco vyškraboval ze své misky zbytky jídla.

Lynn si povzdychl. Opřel si hlavu o ruku a promnul si čelo. "Odcházím," řekl, když se narovnal.

"Jo, taky bych se šel projít," poznamenal Mei a začal se zvedat. Zjevně vůbec nepochopil o čem Lynn mluvil.

"Já nemyslel odsaď." Lynn ukázal rukou po ostatních stolech a zavrtěl hlavou. "Končím tady. Až dokončíme cestu, odejdu domů a zůstanu tam."

"Aha. No nic, kámo, budeš mi tu scházet," řekl Meiner nepřítomně a poplácal ho po rameni. "Hej, Zrzavá, budeš to ještě jíst?" křikl pak na jedno děvče, co se už ve svém jídle jen tak nimralo, a když dívka zavrtěla hlavou, došel si jeho kamarád pro další porci.

A už tam zůstal. Lynn viděl, jak se baví se Zrzavou a jak se spolu něčemu smějí. Tady si někdo dneska večer užije, pomyslel si hořce.

Najednou se cítil sám. Napadlo ho, zda to bylo dobré rozhodnutí, odcházet z jednotky. Všechny ty výhody, o které přijde. A kdo ví, jestli vůbec sežene nějakou novou práci. Ty peníze, které má jim nevydrží věčně...

Sklopil hlavu ke své čočce, která teď nevypadala už ani z daleka tak vábně a lákavě jako předtím, když ji dostal. Proto do sebe posledních pár lžic jenom rychle naházel a pak se taky zvedl. Nechal si umýt misku u jedné z dívek, a zamířil do svého stanu si lehnout.

Udělal dobrou věc. Pro jeho dceru tu nebylo místo.



* * *



Ačkoliv Lingren, staré město stojící uprostřed bažin, už dlouho nebyl hlavním městem království, mnohé úřady a spolky tu stále měly své hlavní budovy a velitelství. Armáda byla jedna z nich.

Lynn stál ve zbrojnici, dlouhé místnosti plné stojanů se zbraněmi, věšáků s brněními a ještě spousty dalšího haraburdí. U nohou měl položený ohromný vak nacpaný věcmi, které dnes odevzdá a už nikdy víc v životě neuvidí. Tak v to alespoň doufal.

"Kůň?" zeptal se ho klučík, sedící u malého stolečku, na kterém byl položený dlouhý kus pergamenu, nejspíš seznam.

"Ve stájích," odpověděl Lynn, "i s výstrojí."

A muž si na svém seznamu škrtl několik slov. Lynn nevěděl, co přesně ten kluk škrtá - číst moc neuměl - ale doufal, že to jsou věci, které on odevzdává, a ne například věci, které slíbil donést tetičce z trhu.

"Meč?" řekl kluk, aniž by zvedl hlavu.

Lynn se sehnul ke svému vaku, chvíli se v něm přehraboval a pak z něj vytáhl opasek s mečem a podal ho tomu hochovi.

Ten si jej letmo prohlédl a pak poznamenal: "Víc tupý by už ani být nemohl. Hádám, že někdo musel ztratit brousek, že?"

Lynn se jen ušklíbl a urážku mlčky přešel. Už mu bylo úplně jedno, kdo si tady o něm co myslí. Počkal, než si ten kluk odškrtne jeho meč ze seznamu a pak mu na jeho vyzvání podal další věc ze své výstroje.

A tak to šlo ještě po dlouhou dobu. Lynn postupně předával všechno, co mu bylo zapůjčeno (od kopí a dýk až po spodní kalhoty) a kluk za stolkem si škrtal slovíčka na svém seznamu.

Někdy zjistil, že některou z věcí v průběhu let prostě ztratil, protože ji nepotřeboval a musel pak složitě vysvětlovat tomu žabákovi, proč mu ji teď nemůže dát.

"Všichni jsou stejní," mumlal si pro sebe ten kluk. "Stejně líní, nepořádní a nepečliví..."

Lynna tím začínal už dost štvát. Příval nadávek se mu ale podařilo spolknout. Sice mu bylo jedno, co si o něm myslí kluk, kterému vousy začaly růst teprve nedávno, ale ve společenském žebříčku bylo tohle ucho výš jak on a urazit jej, by se mu nemuselo vyplatit.

Trvalo ale déle než jen chvíli, než bylo hotovo a skoro všechny věci na tom dlouhém seznamu byly přeškrtané. Lynn už u sebe neměl žádné věci, které by mohl dát, ale přesto ten zatracený kluk nevypadal, že by ho chtěl nechat jít.

Zapisoval si a zase škrtal na pergamenu nějaká číslíčka a když se Lynn obrátil na odchod, křikl na něj, ať ještě nikam nechodí.

Najednou ten kluk zvedl hlavu a podal mu nějaký papírek.

"Co to je?" zeptal se Lynn.

"Doplatek," řekl kluk, jako by to všechno vysvětlovalo.

"A co s nim mám jako dělat?" stále nechápal Lynn.

Ten kluk, ten malý hubený kluk, co musel být nejméně dvakrát tak mladý jak Lynn, se na něj podíval jako na největšího blbce pod sluncem.

"Zaplatit přece, ne?"

"A to proč?" ohradil se Lynn. Nechápal, proč by měl cokoliv platit.

Kluk vzdychl. "Hádám, že do školy jsi nechodil, že?"

"Vyrost jsem v psinci, jestli tě to zajímá. Takže ne, do školy jsem nechodil," potvrdil mu to Lynn, zatím co ho propaloval ošklivým pohledem.

Kluk znovu zaúpěl: "Proč vždycky já?" a pak se obrátil k Lynnovi a o něco příjemnějším tónem mu vysvětlil, že onen doplatek jsou peníze, které musí zaplatit za něco, co si nechal mimo smlouvu.

"Co? Mimo smlouvu? Jak mimo smlouvu?"

"Smlouvu, cos uzavřel, když tě naverbovali. Kruci, prostě ten cár papíru, cos podepsal! A nedívej se na mě takto, já za nic nemůžu," kluk začínal vypadat, že se každou chvíli zhroutí. "Prostě mi dej třicet zlaťáků a už se na nic neptej."

Lynn mu chtě nechtě hodil hrst zlaťáků a sledoval, jak je chudák kluk sbírá po zemi. Jeho klení si nevšímal a prostě odešel. A dal si záležet, aby bylo pořádně slyšet, jak za sebou zavřel dveře.

Venku před budovou si to konečně uvědomil: Už žádná hlídka, žádné rozcvičky ani ranní cvičení! Byl volný!

"Konečně," zamumlal si pro sebe celý šťastný. Pak se vydal najít nějaký bordel, co by si mohl dovolit po tom, co ho ten kluk obral o většinu peněz, které u sebe měl.


---


Tak, co říct. První kapitola je tu! A já doufám, že se vám líbila. Poznámky a připomínky mi, prosím, napište do komenářů, budu vám za ně moc vděčná.

Taky budu ráda, když budete hlasovat v anketě. Vaše odpovědi by mě opravdu zajímaly...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 23. března 2015 v 7:11 | Reagovat

Na kapitolu jsem narazila už včera večer, ale byla jsem tak unavená, že jsem se do čtení nepouštěla - nakonec je to vlastně jedno, protože dneska nejdu do školy, takže jsem se na to mohla vrhnout teď ráno. :)

Nejdřív bych začala asi nějakými chybkami, které jsem našla:

Ty peníze, má jim nevydrží věčně... - Myslím, že to mělo být "Ty peníze, co má, jim nevydrží věčně...",

Prostě mi dej třicet zlaťáků a už na nic se neptej. - Lépe mi tam zní "a už se na nic neptej" místo už na nic se neptej,

a pak mi trošku nesedí tohle: ...onen doplatek je něco, co musí zaplatit za něco... není to gramaticky špatně, jen kdybybych to četla nahlas, asi by mi to slovo "něco" použité v jedné větě takhle blízko za sebou, trošku trhalo uši... osobně bych to v jednom případě vyměnila za jiné slovíčko - čeština jich má přece tolik! :)

Pak jsem se, myslím, jednou nebo dvakrát pozastavila nad čárkami ve větách, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli je máš tam, kde být mají, případně že někde v textu chybí. Ale jak už jsem říkala, bylo to maximálně dvakrát, což je podle mě úspěch, a kdybych měla rozebírat čárky pod každou povídkou, kterou čtu, musely by ty komentáře být snad rozsáhlejší, než celá povídka :D. Promiň. Deformace (chci být učitelkou češtiny, někde se to projevit musí :D).

Ale (i přes ty chybky, které mi bleskly na první pohled do očí) jako celek na mě kapitola působí velmi dobře. Do textu jsem se dokázala vžít, atmosféru jsi vystihla parádně a já každou chvílí musela přemýšlet, jak do celého příběhu nakonec Lynn zapadne. Abych nezapomněla: ze všeho nejvíc se mi líbila řeč postav, která byla skvěle přizpůsobena prostředí, vzdělání postav a především taky letem, ve kterých se příběh odehrává. To oceňuju a máš za to (alespoň u mě) velké plus!
Na další kapitolu už se moc těším.

2 Lukas Lukas | 23. března 2015 v 7:16 | Reagovat

No tak jsem přečetl i první kapitolu hned po prologu, je dobrá. Příběh toho vojáka mě dost zajímá. Je možné že jeho dcera je ta princezna ? Je to dost možné, určitě se to dozvíme brzy. Jinak nemůžu říct, že jsem se ted nezadrhávál. "Ty peníze, má jim nevydrží věčně..." Asi ti tam chybí nějaké slovo nebo přebývá ? Potom ještě "Trvalo ale déle jak jen chvíli, než bylo ... ". Mě ta věta teda smysl nedává, asi špatně zvolené slova. Nebo jsem jen natvrdlej :). Jinak super povídka, baví mě. Doufám, že přidáš další kapitoly brzy.

3 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | 23. března 2015 v 19:00 | Reagovat

[1]: Zaprvé bych Ti chtěla moc poděkovat za komentář a v podstatě i jen za to, že to čteš... :D
Věci, na které jsi mě upozornila, už jsem upravila/opravila, a teď doufám, že to není ještě horší. Na čárky se ještě podívám, neslibuji ale, že ty chybějící a přebývající mrchy najdu. :-D
A tu deformaci, co o ní píšeš, moc dobře znám. :D I když musím říct, že je snažší hledat chyby v cizích textech než v těch vlastních...
Co se týče přímých řečí, sama vím, kolik to o postavě prozradí, tak se snažím, aby každá mluvila jiným stylem.
Jinak jsem moc ráda, že se ti příběh líbí. :-)

4 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | 23. března 2015 v 19:12 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že tě Lynn zaujal. V původní podobě příběhu se neměl sice vůbec objevit, ale teď jeho role stále nabírá na důležitosti. :-) Co se týče jeho vstahu k princezně (pokud nějaký vůbec je/byl/bude), nechám tě, ať si to odhalíš sám. :D
Jinak díky moc za upozornění na věci, které ti neseděli, oboje jsem upravila, tak snad je to teď lepší.
A když už jsi zmínil další kapitolu, tak musím prozradit, že už je napsaná, ale teď uvažuji o tom, že do příběhu ještě nějakou část vložím. V každém případě ale nová část nebude hned zítra. Řekla bych tak, že zase o víkendu nejdříve... :-)

5 Alida Alida | Web | 30. března 2015 v 20:39 | Reagovat

Úžasné. Bohužel jsem na to narazila až dnes, takže reaguji trošku opožděně.
Lynna jsem si oblíbila, líbí se mi jeho řeč (vážně, jedna z mála postav, která mě zaujala svou -řečí- ._. :D), příběh... Taky se mi to zdá celkem realistické, prostě že neřekne že odchází a bum, je volnej jako pták. Prostě že vrací ty věci, taky ty "problémy" s chlapcem (náhoda, že mi připomíná leckteré paní za přepážkou :D)... Jednoduše dovede zaujmout, vtáhnout, hned vidím obraz děje před sebou... Perfektní. :)

6 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 19:14 | Reagovat

[5]: Že opožděně mi vůbec nevadí. Jsem  ráda, že se mi dostane vůbec nějaké zpětné vazby. :-)
Jsem nadšená z toho, že se Lynn líbí. Musím ale říct, že by mě nikdy nenapadlo, že zaujme právě řečí... (Ne, že by mi to vadilo.) :D

7 Dorka Jeseňská Dorka Jeseňská | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 19:24 | Reagovat

V tejto chvíli by som s kľudným svedomím odprisahala, že som ten ruch, rinčanie zbraní, hlasy vojakov, počula na vlastné uši a tak som sa v tejto kapitole stratila, že som sa ani nenazdala a už som čítala ten hrubo písaný záverečný text.

Takže má dcéru a chce sa usadiť. To ma priviedlo k myšlienke, že má aj ženu, preto ma trochu vykoľajilo keď som sa dočítala, že na miesto napr. hostinca hľadá bordel. No asi som jediná a usudzujem, že nemá ženu. Alebo nie je taký slušňák, ako sa na začiatku tváril a ak aj nejakú má tak mu nerobí problémy navštevovať bordely?
Alebo je vdovec?
A ak nemá ženu a jeho malá s ním nebola v tábore, tak kde preboha bola celý ten čas?

Slovom mám rada kapitoly, ktoré vo mne vyvolávajú zvedavosť. Mo ešte viac keď
v neskorších častiach bude spomínaná zvedavosť ukojená. :-D

8 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 15. května 2015 v 18:45 | Reagovat

[7]: Jak to s Lynnem a ženskými je, odhalovat nebudu. Teda vlastně budu, ale až v pozdějších kapitolách, rozhodně ne v komentářích. :D Ale jsem ráda, že tě to zaujalo a že to v tobě vyvovalo zvědavost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama