Krycí jméno

7. března 2015 v 9:00 | Julie Gyselová |  Jiná próza
Přemýšlím si tak o příběhu a najedou... Bum! Praštil mě přímo do palice. Ptáte se, kdo si dovolil mě bouchnout? Buďte v klidu, jsem v pořádku. Byl to jenom nápad. Nápad na kratičkou povídku z dob, kdy ještě byla Esteres malým dítětem.

Krycí jméno


Na rozbahněné louce kousek za táborem postávala skupinka dětí. Děti byly různého věku, vzhledu i pohlaví a nejstaršímu z nich mohlo být ale nejvíce deset let.

"Nemůžeš si říkat Esteres," namítal klučík s vypadlým předním zubem a rozcuchanými vlasy. "Potřebuješ krycí jméno. Nějaký, při kterým se budou naši nepřátelé třást."

"Já nechci krycí jméno," dupla Esteres nožkou přímo do kaluže a postříkala tak kdekoho okolo blátem. Toho si však málokdo všiml. Navíc nikoho v táboře nezajímalo, že jsou děti trochu zamatlané od bláta.

"Musíš mít krycí jméno," trval na svém kluk. Ač mezi dětmi nebyl nejstarší, vypadalo to, že mu ochotně přenechaly vedení. "Jinak si s náma nemůžeš hrát."

Jejich hra měla spočívat v obyčejném honění se a házení po sobě vším, co jim přišlo pod ruku, ale z nějakého důvodu - asi proto, aby si děti připadaly jako opravdoví válečníci - hra vyžadovala, aby si každý zvolil jméno, kterým ho budou oslovovat.

"Ale já si s váma chci hrát!" vykřikla Esteres, hnědovlasá dívenka. Opravdu chtěla! "A řeknu to tátovi, jestli mi to nedovolíte!"

"A já řeknu mamince, že jsi mi vyhrožovala!" odsekl Pat, ten klučík. Na to, že mu bylo pouhých osm let, bylo jeho chápání toho, jak svět funguje, obdivuhodné.

"Prosím!" Esteres udělala prosebný obličej a příslušné gesto ručkama. "Dovol mi si s váma hrát."

"Tak si vyber krycí jméno," řekl Pat.

"Já ale nechci krycí jméno!" vykřikla Esteres. "Já mám svoje jméno ráda!"

A byli zase tam, kde začali. Esteres si z kdoví jakého důvodu odmítala zvolit hloupou přezdívku a Pat jí bez ní nedovolil hrát.

"Tvoje jméno je hloupý!" řekl Pat, otočil se na patě a měl se k odchodu. Zbytek dětí ho následoval.

Esteres se rozeběhla za ním. "Moje jméno není hloupý!" křičela na něj.

Skupinka dětí, v čele s Patem, najednou zrychlila. Esteres sice neměla žádný problém s tím, že by jim nestačila - ve skupince byly děti mladší i pomalejší než byla ona - musela si však dávat pozor, aby jí to na mokré trávě a bahně nepodklouzlo. Ale konec konců, to přece museli i ostatní.

Když děti doběhly na konec louky a Esteres nevypadala, že by to chtěla nechat být, zastavily.

"Podívej," řekla jí Selly, devítiletá blondýnka, a vzala ji za ramena, "můžeš si s náma hrát, jestli chceš, ale musíš si vybrat to jméno. Je jedno, co to bude."

"Ale mě nic nenapadá," fňukla Esteres a utřela si zablácený obličej do rukávu.

"A co kdybys byla třeba Sladký koláček, co? Šlo by to?" navrhla Selly.

"Sladký koláček je hloupý," zavrtěla hlavou Esteres.

"Ty jsi hloupá," odfrkl si Pat.

"Nejsem!" bránila se Esteres. Kdyby chtěla a kdyby ji Selly nedržela za ramena, určitě by po něm vyrazila. A to i přes to, že byl o pár let starší a nejméně o hlavu vyšší.

"Dobře, nemusíš být Sladký koláček, vymyslíme ti něco jiného," povzdechla si Selly. "Co Bílý šíp? To by se ti nelíbilo?"

"Líbilo," řekla Esteres tiše.

"Nemůže být Bílý šíp!" namítal Pat. "Bílý šíp jsi ty!"

"Zavři pusu, Pate, nevíš, o čem mluvíš," okřikla ho Selly. "A krom toho, já nejsem Bílý šíp, já jsem Sladký koláček."

"Ale to nejde!" vykřikoval Pat dál. "Nemůžeš si jenom tak změnit jméno! To nesmíš!"

"Ale můžu," usadila ho Selly a Pat náhle zmlknul. Pak vzala Esteres za ruku a obrátila se čelem k dětem. "Řekni, Bílý šípe, koho chceme na svojí stranu?"


----------

Je to opravdu jen taková malá hloupá blbost, má jenom asi 550 slov. Ale pravdou zůstává, že tu třičtvrtě hodinu, co jsem to psala, jsem se neskutečně užila.
Ale dost o mně, co si o tom myslíte vy? Budu ráda, když mi to napíšete do komentářů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorka Jeseňská Dorka Jeseňská | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 18:51 | Reagovat

Popravde som sa sem dostala úplne náhodnou, no moje ja túžiace objavovať nové príbehy si naozaj potešila a aj napriek zmiešaným pocitom, ktoré vo mne vyvolal prológ k Smrtivlaske, mám teraz sto chutí pustiť sa do čítania doposiaľ uverejnených kapitol.
Celé to bolo také roztomilé (fakt som to slovo napísala?!) a táto poviedka ma razom núti prečítať si od teba aj iné príbehy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama