Prolog

21. března 2015 v 14:19 | Julie Gyselová |  Smrtivlaska

Prolog


I o stovky let později se na ten den vzpomínalo jako na nejlepší den v historii království od doby, kdy byl stvořen Svět. A to i přes to, že jen pár chvil po tom, co se stala, začali všichni tu událost označovat jako prokletí celé země.



Bylo to na podzim. A všichni ten den dlouho očekávali. Z oken královského Paláce visely zlaté prapory a na všech velkých ulicích města stáli celé hodiny vyvolávači a hlasitě vykřikovali, co má přijít.

"Obyvatelé Tesmontery! Vaše královna, paní Innameia, porodila dceru! Po deset dní a deset nocí se radujte! Pějte písně, tančete a modlete se! A desátého dne při západu slunce se přijďte poklonit své princezně!"

A tak se i stalo.

Deset dní a devět nocí se zpívaly písně a tancovalo se. Všichni hodovali a víno teklo proudem. S myšlenkou na malou princeznu se usínalo i probouzelo. Nikdo se nemohl dočkat onoho západu slunce.

Když ten čas nastal, velký zvon svolal všechny na velké náměstí před královský Palác.

Patnáct kroků od schodů, které vedli ke vchodu do honosného sídla královské rodiny, stáli v řadě vyrovnaní vojáci, aby zabránili každému, kdo by se chtěl přiblížit blíž. Lid se mačkal a tísnil. Někteří pozorovali Slunce a čekali až začne zapadat.

Hlasitý mumraj proťal zvuk trubek. Hlasitý a vznešený. Všichni padli na kolena.

Když fanfára dozněla, velká brána Paláce se začala otvírat. Král a královna společně vyšli ze dveří.

Na sobě měli rudé pláště a na hlavách zlaté koruny. Královna držela v náruči malý uzlíček bílých krajek. Každý, kdo tamtoho dne byl, věděl, co je v něm.

"Vstaň, lide Tesmonterský," poručil král a všichni, kdo klečeli, se narovnali.

"Představuji vám Amarandu II. Princeznu Tesmonterskou z větve Tera. Následnici trůnu. Budoucí královnu a svou dceru!" zvolal. "Nechť je její život dlouhý a šťastný!"

"Nechť je její život dlouhý a šťastný," zopakoval po něm dav. Pak začali tleskat a provolávat princezně slávu.

To mělo být všechno. Teď se král s královnou měli vrátit zpátky do Paláce a lid do svých domovů. Ale kdyby se tak stalo, nebylo by co vyprávět.

Ač měli vojáci zabránit všem a všemu, aby se přiblížili ke královi a královně, jednomu stvoření se to přeci jen povedlo.

Lišce.

Byla černá jako noc a vykračovala si pyšně a vznešeně jako pávi, které v paláci chovali. A její srst se leskla a třpytila v zapadajícím slunci.

Když vstoupila na první schod, zastavila se a otočila směrem k lidu a zády ke králi a královně.

Pak začala růst. Zvětšovala se a zvětšovala. A najednou už na prvním schůdku nestála liška ale vysoká žena.

Její šat vypadal, jako kdyby jej utkala samotná Temnota, a končil přesně tak, aby byla vidět její bosá chodidla. Černé vlasy jí v jemných vlnách spadaly až k pasu. Pohled na ni byl nezapomenutelný.

Žena zvedla ruce aby upoutala pozornost na sebe. Jako by to bylo potřeba. Zraky všech už byly nějakou chvíli upřeny jen na ni.

"Chce se mi z vás zvracet," prohlásila žena.

Její hlas byl hluboký a jemný. Nesl se vzduchem a každý, kdo tam toho dne byl, si už navždy pamatoval ten zvuk. Nedal zapomenout stejně jako žena sama.

"Provoláváte tu slávu dítěti, které v celém svém životě neudělalo ještě vůbec nic," pokračovala. "Nic kromě toho, že se narodilo!"

Leckdo zalapal po dechu. Tohle si dovolit před zraky samotného krále a královny!

Když žena viděla, že je lid jejími slovy znepokojený, tleskla. Bylo to obyčejné tlesknutí, a přesto jej slyšeli i ti, kdo stáli v posledních řadách davu. Teď už nikdo ani nedutal.

"Ale udělá, to vám slibuji!" zvolala žena. "A až odejde z tohoto království, nastanou tady temné časy. A to bude dříve, než myslíte!"

Při zmínce o temných časech, se král probral. "Chyťte tu ženu!" přikázal strážným.

Žena se na něj otočila a v očích se jí zablesklo. "Jaký ty jsi ubožák!" vysmála se králi přímo do očí. Pak rozpřáhla ruce a proměnila se v černý dým, který se ve vzduchu rozplynul.

A přesně v tu chvíli slunce zapadlo a v Tesmonterském království zavládla tma.

Byl to děsivý ale přesto krásný den. Nádherný příběh k povídání po večerech a ke strašení malých dětí. Ale není to příběh, o kterém jsem vám chtěla původně vyprávět. Ten totiž začíná až o mnoho, mnoho let později...


---

Milí a drazí,
snažně a opravdu úpěnlivě prosím k kometář. Nejlépe kritický. Rozhodně mi třeba nebude vadit, když mě upozorníte na každičký překlep, gramatickou chybu nebo chybějící čárku. Právě naopak vám budu vděčná.
Julča.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

7 Lukas Lukas | 23. března 2015 v 7:01 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama