Květen 2015

Poslední sbohem

16. května 2015 v 14:58 | Julie Gyselová |  Jiná próza
Je tu něco, co musíte vědět předtím, než si uděláte jakýkoliv vlastní závěr. Žádné oslovení. Žádný pozdrav. Nic.

Jedná se o to, co se stalo před bezmála třemi lety. Nemohu odejít s vědomím, že už po světě nechodí nikdo, kdo by znal celou pravdu. Mé prsty běhají po klávesnici jistě, ale mně už se z hrdla dere první vzlyk. Nechávám ho jít.

Je spousta věcí, které jste se z výslechů nemohli dozvědět. Ne, že bych něco zamlčovala, to ne! Jen se na to nikdo neptal. Stejně by vás to nezajímalo a já bych ze sebe jen dělala blázna. Přestávám psát a zadívám se z okna... Prší stejně jako tehdy, napadá mě, když se vracím ke klávesnici.

Můj naivní sen

15. května 2015 v 17:40 | Julie Gyselová |  O mně
Víte, mám jeden sen. Tedy, mám jich víc, mám spousty snů. Většina se jich týká mého života. Jsou to převážně věci, která JÁ chci za svého života stihnout udělat. Ale tenhle je malinko jiný...