Zatracené prázdniny

1. července 2015 v 16:07 | Julie Gyselová |  Další
Když jsem byla mladší, na prázdniny jsem se vždycky tešila. Ne, že bych tu školu tak moc nesnášela, to není pravda, jen jsem asi chtěla prostě vypadnout. Dát si pauzu od všeho. Od spolužáků, od sezení v lavicích a od jednotvárného zírání na tabuli.

Jako pravá sova jsem se těšila, až nebudu muset chodit spát brzo a vstávat brzo. Těšila jsem se na to dlouhé koukání na televizi (případně trávení času na počítači) až do noci a vyspávání nejméně do desíti nebo jedenácti. Už žádné otravné vstávání v půl sedmé/v šest! Jej!

Ale letos to najednou cítím úplně jinak.


Asi od třetí třídy mají moje letní prázdniny pevnou podobu:
  • Týden dva s rodinou.
  • Týden dva u babičky ve Švýcarsku se sestřenicema a bratrancem - obvykle strávený chozením po horách.
  • Deset dní na táboře.
  • Týden pánská jízda s tátou, přáteli a jejich dětmi - nejčastěji túry, jízda na kole a podobné nesmysly.
  • Soustředění nebo v pozdějších letech volno doma s pravidelnými tréninky na stadionu.
A tak to bylo vždycky. Každý rok. Skoro beze změny pořád dokola.

Jak tak vzpomínám, nemám pocit, že by se mě kdy někdo ptal, co chci opravdu o prázdninách dělat. Ano, sice každoročně padaly otázky typu: "A chceš leto zase na ten tábor?", ale nemyslím si, že se ode mě čekala jiná odpověď než "Ano.".

Ale letos to vypadá, že až na dva tábory budu trčet celé prázdniny doma. Rodinná dovolená se letos asi nekoná. Jak to vypadá se Švýcarskem mi není schopný nikdo říct. Pánskou jízdu táta zamítl hned, co skončila ta poslední. A vzhledem k tomu, že jsem se vykašlala na jakkékoliv sporty, tak mě žádná soustředění nebo tréninky taky nečekají. A protože jsem vůbec nevěděla, co mě o prázdninách čeká/nečeká, a kdy budu/nebudu doma, ani jsem se nesnažila najít si nějakou brigádu.

Což jak teď přemýšlím, jsem asi udělat mohla. (Ale tím vás zatěžovat nechci.)

Takže teď se bojím, že budu trčet doma skoro celý červenec. A vůbec nevím, co budu dělat. Ach jo.

Většinu filmů, které jsem chtěla vidět, jsem zhlédla už týden před koncem školy, kdy jsem ležela nemocná doma. Nemůžu najít žádný seriál, který by se mi líbil a zároveň jsem jej ještě neviděla. A knížky, které jsem chtěla přečíst, jsem už přečetla, a žádné nové zkoušet nechci (v tomhle jsem strašná, já vím).

Samozřejmě napadá mě spousta věcí, kterou bych mohla udělat. Spousta věcí, kterou bych měla udělat. Třeba:
  • Napsat ten článek o výměnném pobytu v Německu.
  • Pokračovat v psaní Smrtivlasky.
  • Nebo se zase pustit do té rozepsané fanfikce na HP, kterou jsem prohlásila za pozastavenou...
  • Nebo napsat jakoukoliv jinou povídku! (A že těch nápadu mám nemálo.)
  • Taky bych měla konečně vyřídit ty názory na příběhy, co jsem slíbila napsat. (Okey, to bych fakt měla.)
  • Mohla bych začít cvičit, běhat a žít zdravě. (Eh, nebo radši ne.)
  • Mohla bych si uklidit pokoj. Zorganizovat život.
  • Procvičovat si francouzštinu, abych si ten jazyk konečně zažila a nepřežívala jen na větě "Promiňte, já nemluvím francouzsky."
  • Mohla bych chodit ven, fotit, malovat...
Poslední čtyři body berte s rezervou, k těm kdybych se dostala, muselo by jít o zázrak. Ale k těm prvním pěti bych se opravdu dokopat mohla. Možná.

Bohužel, plánování a realizace jsou dvě rozdílné věci a já silně pochybuji, že se k realizaci dostanu. I když by to samozřejmě bylo pěkné.

Takže většina mého volného času o letošních prázdninách bude asi vypadat přesně takto:

Budu sedět u počítače, poslouchat soundtracky, přemlouvat se, ať jdu něco dělat; a každou chvíli aktualizovat své sociální sítě, jestli se někde nestalo něco nového. A tak to půjde od devíti (kdy jsem si řekla, že budu vstávat) až do jedenácti (kdy mě obvykle začnou vyhánět).

A to půjde dokola a dokola, dokud nepotvrdím fakt, že se dá zemřít na nudu.

---

Opravdu nikdy jsem si nemyslela, že si o prázdninách budu přát, abych se zase mohla vrátit do školy. Že si budu přát sedět na těch nepohodlných židlích v odporně vymalovaných třídách (přeháním, naše škola je náhodou docela pěkná, většinou). A že budu chtít zírat do prázdna a ignorovat učitele (opět přeháním, to, co vykládá vyučující, bývá většinou docela zajímavé).

Nikdy jsem si nemyslela, že prázdniny mohou být taková otrava. Proč nemohou být zase tak kouzelné, jako když mi bylo deset?

AN: Jsem ráda, že jste obětovali chvíli a přečetli si můj článek. A ještě raději budu, když mi necháte komentář. Můžete třeba napsat o vašich plánech na prázdniny...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | E-mail | Web | 2. července 2015 v 11:26 | Reagovat

Mám to trochu podobně. Vždycky mám obavu, že se budu nudit, ale když si udělám seznam věcí, které chci za prázdniny dodělat, nevím, jestli to budu vůbec stíhat :D Nejhorší jsou asi první dny, než si zvyknu na to, že jsou prázdniny, protože setrvačností ještě dojíždím a budím se ráno v půl sedmé :D Já taky jedu letos na tábor na 2 týdny, potom tak nějak budu doma, potom rodinná dovolená a pak už bude konec prázdnin :D neboj, uteče to a pak si ještě budeme zoufat, proč nebyly ty prázdniny delší :D
P.S: Co se týče nějakého seriálu, znáš Orange is the new black? Jestli ne, tak doporučuji, je opravdu super :)

2 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 2. července 2015 v 15:36 | Reagovat

[1]: Obávám se, že jsi to vystihla úplně perfektně. :-)
O Orange is the new black jsem už určitě slyšela a ani podle ČSFD to nevypadá špatně, tak uvidíme...
Každopádně díky moc za komentář, užij si tábor (ať tě děti nezlobí), rodinnou dovolenou i ten zbytek prázdnin. :D

3 Heaven Heaven | E-mail | Web | 3. července 2015 v 14:17 | Reagovat

[2]: : Děkuji moc, ty taky! :D

4 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 5. července 2015 v 17:28 | Reagovat

[3]: Není vůbec za co. :-)

5 Tea Tea | Web | 6. července 2015 v 2:16 | Reagovat

Ach, jako bych slyšela samu sebe! :D Co jsem 18.května úspěšně odmaturovala, hned jsem šla poprvé officiálně do práce aneb točit zmrzku ve stánku :) Od toho dne jsem tam byla každý den, dokonce o týden později odjela moje kolegyně do Chorvatska takže na mě bylo, abych tam 14 dní točila od rána do večera, což znamenalo, že jsem měla pouze jeden volný víkend, kdy jsem jela na první velkolepý fesťák po dvou letech na Votvírák, který ale bohužel zas úplně tak boží nebyl (jak jsem si představovala)..taky se bojím, že krom práce budu jenom sedět doma, protože se nedá prostě s někým na něčem domluvit. Mám své kamarádky a kamarády, ale tak nějak každý si plánuje to svoje ( se přítelem např.) a tím pádem je to těžký, ještě když ty kamarádky mám ještě k tomu 70km od sebe, to je mnohem těžší a mně pak zbyde jen smutek a naděje, že stejně něco vymyslíme a já neztvrdnu celé dva měsíce tady v Ostravě, která už mi začíná vážně lézt na nervy :/ Léto, prázdniny, pomaturitní, tolik bych si je chtěla užívat někde na tripech, bavit se, poznávat nové místa, přírodu, užívat si :/ Soucítím teda s tebou a přeju, aby to dobře dopadlo :) Článek dávám pro lepší náladu aspoň o trošku na tema-tydne.blog.cz :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama