Tak trochu výročí...

15. listopadu 2015 v 18:15 | Julie Gyselová |  O blogu
Ani jsem se nenadála a tenhle hajzlík slaví jeden rok. Ano, je to tak. Spatřil světlo světa přesně před rokem, 15. 11. 2014. Přesně tehdy jsem také vydala svůj první článek. Schválně si jej přečtěte a srovnejte ho s tím, co vám tady povím dnes.





"Vlastně ani nevím, proč přesně jsem se dnes ve svých už více jak čtrnácti letech rozhodla, si blog založit."


Lhala jsem. Věděla jsem zatraceně dobře, proč si blog zakládám. Abych měla kde zvěřejňovat příběhy. Aby je lidé četli. Aby mě měli rádi. Aby věděli, že existuji. Aby se sem vraceli. Abych měla pocit, že jsem něco dokázala. A tak bych mohla pokračovat skoro až do nekonečna...

"...chci být spisovatelka a chci to někam dotáhnout. Jsem karieristka a netajím se s tím..."


Tohle platí i dnes. Být spisovatelka je můj sen už skoro pět let a stále mě neopustil. Drží se mě pevně jako klíště. Jen to stále zůstává snem. Skoro nic pro to nedělám. Příběh jsem nenapsala už celé měsíce. Ale alespoň už si nemyslím, že to ke mně přijde samo. Protože teď už vím, že nepřijde. Ale karieristka jsem stále. A asi navždycky budu.


"Tady chci být sama za sebe."


Ano, možná jsem chtěla. Ale jsem? To je otázka... Psát na internetu pod svým občanským jménem má spousty nevýhod. A mít pod ním vedený celý blog má nevýhod ještě víc. Někdy mám pocit, že jen předstírám a předstírám. Předstírám, když píšu sem na blog. Předstírám, když jsem ve škole a mezi kamarády. Předstírám, kdy jsem doma. Předstírám, když jsem sama. A kdo pak vlastně jsem?

"A tak jsem tu a píšu."


Jo, chvilku jsem byla. A opravdu jsem psala. Pak mi došli nápady a zmizelo nadšení a najednou jsem měla ohromnou radost, když jsem zvládla pouhý jeden článek do měsíce. Ale tak je to se mnou skoro vždycky. Když začnu, jsem z toho nadšená, jsem plná motivace, nedělám skoro nic jiného a práce mi jde od ruky. Pak mě to omrzí a já na to většinou zapomenu. Divím se, že jsem to vůbec celý ten rok vydržela. Že jsem se na to ještě nevykašlala a blog nesmazala.


Víte, s tímhle článkem jsem měla velké plány. Přemýšlela jsem, jak ho pojmu, co do něj napíšu a jak jej zpracuju. Myslela jsem, že nebudu mít moc času a že nebudu stíhat, tak jsem dokonce přemýšlela, že bych udělala nějaký tag, ačkoliv tagy považuji jako něco podřadného. A nebo to jen předstírám, abych si udržela image? Já už nevím...

V každém případě jsem se na to všechno vykašlala. A pojala to tak, jak jste teď mohli vidět.

Teď zbývá už jen jedna věc: Co vy na to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 15. listopadu 2015 v 21:58 | Reagovat

Hezky a hlavne uprimne pojaty clanek! A snad se v blogovani najdes...

2 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 22:08 | Reagovat

[1]: Děkuji, snažím se teď do blogování trochu víc dostat, ale jde to těžce (ačkoliv pocit po vydání článku je něco úžasného). :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama