Jak mi článek na titulce převrátil život naruby

1. prosince 2015 v 20:58 | Julie Gyselová |  Další

Začalo to mezi 19. a 25. říjnem. Tehdy bylo tématem týdne 10 důvodů proč... a mně se v hlavě začal rodit nápad na článek, který jsem později toho týdne (ve skutečnosti až na poslední chvíli) napsala. A zveřejnila samozřejmě. Ten článek se jmenoval 10 důvodů, proč mi počítač a internet zničily život. (Ehm, hodlám pracovat s tím, že jste ho všichni četli, takže pokud nevíte, co v něm je, radši to ihned napravte. Pro vaše nezmatené dobro.)

Uběhl skoro měsíc. U článku viselo deset komentářů, z nichž čtyři byly moje. Přesto jsem ten článek považovala za jeden z nejúspěšnějších, co jsem kdy napsala. Byla jsem šťastná. Psaní na blog(y) mě zase začalo bavit. Inspirace se na mě věšela všude, kam jsem jen vkročila...

Pak se můj článek objevil na titulní stránce blog.cz a všechno šlo do háje.



Abyste to celé pochopili, budu muset začít od začátku. (Nebojte, nepůjde o začátek vesmíru nebo tak, jen o začátek toho dne, pondělí 23. listopadu.)

Ten den byl zatraceně divný. Prvně jsem musela mluvit před celou svou třídou (a pár dalšími lidmi). Jen tak. Z fleku. Měla jsem pár minut na přípravu a téma, o kterém jsem nic nevěděla. A měla jsem mluvit. (Více v článku zde.) Prvně jsem si myslela, že to zvládnu. Říkala jsem si, že minulý týden jsem přeci měla tu prezentaci na španělštině, a když jsem tu zvládla v pohodě, tohle půjde taky.

Nešlo.

Tedy, prvně ano. Těch pár vět, co jsem měla připravených dopředu, opravdu šlo v pohodě. Pak jsem se zadrhla. Stála jsem tam, před těmi všemi lidmi, a najednou nevěděla, co dál. Upírala jsem zrak střídavě ke dveřím a hned potom k oknům, jako bych si vybírala, čím z toho můžu uniknout. Kudy mohu utéct.


Abych to zkrátila, neutekla jsem. Ani jsem nevyskočila oknem (protože to by byla opravdu velká blbost, vezmu-li v úvahu, že jsem byla ve třetím patře.) Nějak jsem to celé dodrmolila a hned jak jsem mohla, pádila jsem zpátky do bezpečí své lavice. Ruce se mi třásly. Byla jsem úplně vyčerpaná. A toužila jsem se vrátit zpátky do své postele a strávit tam zbytek svého života.

Ale ani to jsem nemohla. Musela jsem zůstat ve škole. ("Utekla po referátu před třídou." by mi stejně asi nikdo jako omluvenku neuznal.) Naivně jsem si však myslela, že nic horšiho už přijít nemůže, že budu moci dožít zbytek dne v poklidu a pak v těch pět nebo kdy se v pondělky vracím domů si konečně budu moct zalézt do té postele.

Opravdu. Naivně jsem si to myslela.

Z omylů mě vyvrátila naše profesorka na informatiku větou "Dneska si odprezentujeme ty prezentace, co už máte mít dávno hotové." V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Dvě prezentace v jeden den. Dvě vystoupení před lidmi v jeden den. To jsem přeci nemohla zvládnout! Hroutit jsem se ale odmítla, a tak mi nezbývalo nic jiného, než zachovat alespoň částečně chladnou hlavu, doufat, že na mě řada dnes nepřijde, a pustit se do dodělávání té prezentace, kterou jsem stále ještě neměla hotovou.

Nakonec jsem byla vyvolaná. A myslím, že jsem to zvládla docela dobře. A je dost možné, že jsem si na na konci i užívala! A teď si vezměte, jakou paseku mi to udělalo v hlavě. Dvakrát téměř stejná věc a pokaždé úplně jiný pocit. Byla jsem tak mimo, že jsem později na hodině latiny nezvládla ani vystřihnout vločku z papíru. (Neptejte se, proč jsem stříhala na latině vločky. Prostě se neptejte.)

A pak, když jsem konečně v těch pět přišla domů, neměla jsem na nějaký blog ani náladu (ačkoliv jsem den předtím plánovala, že budu v pondělí psát). Padla jsem na gauč a pustila nějakou epizodu Doctora Who. A pak další. A pak možná ještě jednu. Teprve potom jsem si vzpomněla, že mám něco jako blog.

Ani jsem se nedívala pořádně na hlavní blogovou stránku, jako to obvykle dělávám, jenom jsem otevřela svůj nejnovější článek, abych se podívala, jestli tam nepřibyl nějaký komentář. Nepřibyl, tak jsem zase všechno zavřela.

O něco později jsem se konečně podívala na hlavní stránku blog.cz (myslím, že jsem byla zvědavá na téma týdne) a pořádně se podivila nad tím, že to jako nejposlednější komentář neukazuje mě (jako to obvykle bývá). Až když jsem si rozklikla samotný článek, došlo mi, kde je jádro vší věci.


V té chvíli byl celkový počet komentářů asi 30-35. Myslela jsem si, že to není moc. Myslela jsem si, že zvládnu na všechny odpovědět. Jenže než jsem stačila odpovědět jen ně několik z nich, přibylo jich dalších pět. A já se rozhodla udělat to, co dělám opravdu ráda: nechat to svému budoucímu já.

A budoucí já je právě tady. Pročetlo si všechno komentáře a má tady pro vás jakousi hromadnou reakci:

Především vám všem moc a moc děkuji za všechny vaše komentáře. Udělaly mi neskutečnou radost (ačkoliv jsem z toho všecho byla naprosto zmatená). Četla jsem opravdu každý z nich a neskutečně bych si přála, abych mohla na každý z nich odpovědět. Děsí mě ale ten jejich počet a tak to vezmu raději touto cestou. A začnu od toho negativního:

Samozřejmě, že to všechno nemůžu svádět na počítač. Můžu si za to sama. Já a moje (v tomto případě) slabá vůle. To, co jsem popsala, asi opravdu je nějaká forma závislosti, ale na psychologa to opravdu nevidím, ne dokud to nezkusím sama. A já to zkusím.

Začnu pomalu. Počítače a internetu se zatím nevzdám. Zatím. Čeho se ale zkusím vzdát je to bezpředmětné plýtvání časem, o kterém jsem už určitě někde psala. A budu se snažit využít každou chvíli, kterou u počítače ztrávím nějak smysluplně.

Pokusím se pravidelně přispívat na oba dva blogy. A filmy, seriály a videa si nechám až na víkend (nebo je zkusím jinak omezit). A třeba se čase dopracuji i k dalším bodům.

A pro ty z vás, co psali, že jsou na tom stejně (nebo aspoň hodně podobně) mám výzvu:

Nenechte mě v tom samotnou. Pojďte do toho se mnou! A společně se pokusme zbavit se závislosti na počítačích!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 1. prosince 2015 v 22:10 | Reagovat

Krásně si to napsala.
Tvůj minulý článek jsem četla, mám ráda tvoje články.
Každopádně to musíš zkusit vylepšit, budeš se mít líp. :) Věř mi, vím o čem mluvím! :D
- Nikki

2 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 22:17 | Reagovat

[1]: Děkuji! Pokouším se. :-)

3 Heaven Heaven | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 16:47 | Reagovat

Jen tak do toho! Moc ti fandím :) Na světe jsou přede mnohem lepší věci, než je internet a válení se u počítače, tak toho využij, dokud je čas! :)

4 Loretten Loretten | Web | 2. prosince 2015 v 19:02 | Reagovat

Já si svojí závislost ráda nechám, ale k titulce gratuluji.

5 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 19:10 | Reagovat

[3]: [4]: Moc vám oběma děkuji!

6 Mr.Markii Mr.Markii | Web | 2. prosince 2015 v 21:48 | Reagovat

Něco jako challenge?
No... Plánuji reinstalovat svůj počítač, prosím neptej se mě proč, a tak tam pak nebudu mít prakticky nic kromě čistého operačního systému - čistého jako dětskou prdílku. :D Myslím si, že bych to dal, ale k čemu by to bylo? Zase bych tu svou závilost k mému miláčkovi rázem obnovil. Dnešní doba je prakticky jen o počítačích, nejde se tomu jednoduše na pár dnů, týdnů či měsíců vyhnout. Zvláště, když studuji informační technologii. :D

Pokud jde o tvůj článek, blahopřeji k tomu úspěchu. Je pravda, že pokud má někdo hromadu čtenářů a čtenářek, hromadu komentářů pod článkem a nějaké to sdílení, okamžitě půjde blogování snáz. Držím palce, ať tě to vydrží co nejdéle.

Referáty? Mám podobný problém, nicméně já si vždycky něco připravím (co mám mluvit) a stejně to nedodržím a plácám nesmysly nebo improvizuji. Proč si do školy vůbec tahám ukazovátko, když si ho vezmu k tabuli a stejně ho nepoužiji. :D

...Fakt by mě zajímalo, proč si stříhala na latině vločky. :D

7 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 18:56 | Reagovat

[6]: Ano, něco jako challenge. :-) Ale spíš než o to, abych trávila méně času u počtače, mi jde o to, abych ten čas u něj ztrávený využila produktivně.

Je taky pravda, že sdílení článku na titulní stránce blog.cz mi hodně pomohlo, co se návštěvnosti týče. Ta čísla jsou (na mé poměry) obrovská! :D

A jediný důvod, proč jsme na hodině latiny stříhali vločky z papíru, je, že ten týden byl na naší škole Den otevřených dveří a naše profesorka se rozhodla, že chce třídu nějak rozhodla. (Tak komu jinému to přikázat než ubohým dobrovolníkům v pondělí pozdě odpoledne?)

Děkuji moc za komentář! :-D

8 Wan | weeny-world.blog.cz Wan | weeny-world.blog.cz | Web | 5. prosince 2015 v 10:56 | Reagovat

Haha ty proslovy před třídou moc dobře znám :D Doma to rodičům říkám"100krát", ale potom stojím před tabulí a jsem úplně mimo a říkám nesmysly.
A ohledně té challenge, tak do toho jdu taky! :) Zamýšlela jsem se nad tím a průměrně na internetu strávím 3 - 4 hodiny denně, což je dost. Takže bych to pro začátek chtěla stáhnout na 3 a postupně to něják omezovat, protože mi internet bere čas s rodinou a přáteli a já mu v tom bohužel nebráním .. Takže ANO, jdu do toho!

9 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 14:32 | Reagovat

[8]: Děkuji moc za komentář i za podporu!

10 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 11. prosince 2015 v 20:56 | Reagovat

Článek jsem četla, uložila jsem si jej do oblíbených, že jej později okomentuju (nevěděla jsem jak to pojmout), je škoda, že jsi komentáře uzavřela. Je to škoda, protože by tam mohly další přibývat, fakt, otevři zase diskuzi, přicházíš o zajímavé názory a reakce :-D nikdo tě nenutí na nové komentáře odpovídat.
Mluvení před třídou nesnáším, je to ztráta času, která tě akorát připravuje o nervy :-)

11 Fredy Kruger Fredy Kruger | 13. prosince 2015 v 12:38 | Reagovat

" Před celou třídou, -  jim tváří v tváře
přečísti měl jsem své komentáře
... v tom ve tichu někdo se uprdnul !

Já jsem se lekl  a  zadrhnul,
krve by se v mně nedořezal !!"

řve učitel : " Abych tě neseřezal !
... už s´ ode mne přes  držku dostal ??"

Josska  Szukk  trapas však ustál !
hovoří :  " Neser !  ty podoj mě ! "

...se otočil,  odešel důstojně !!

12 M. M. | Web | 13. ledna 2016 v 13:31 | Reagovat

Myslím, že jsi v tom článku o ničení života internetem vystihla něco velmi podstatného. Nejhorší na tom je, že nás jakoby rozežírá zevnitř - ničí naši motivaci, naše soustředění... a nahrazuje ho snadnými odměnami (nedávno jsem někde četla, že i pouhé odpovědění na zprávu na chatu už v mozku nakopne pozitivní zpětnou vazbu ze splněného úkolu - a závislost se rozjíždí). Huh, děsivé. Moc ti (i nám všem) držím v tom boji palce!

13 Girri Girri | Web | 13. ledna 2016 v 16:42 | Reagovat

Když jsem ten článek četla, docela jsem zírala, jelikož jsem v poslední době přemýšlela úplně o tom samém. Snad se všemi body mám osobní zkušenost. Takže tím jsem si potvrdila, že to je se mnou opravdu špatný. Naštěstí se to poslední dobou trochu zlepšuje, začala jsem si toho svého času u počítače všímat už dřív a docela mě to děsí. některé dny, když nejsem tak strašně vyčerpaná ze školy, se mi v pohodě podaří tomu odolat. Jakmile jsem ale unavená, prostě k tomu počítači zasednu. V těchto případech si to ani nevyčítám. Nebo asi takhle: dokud mě to baví a nezanedbávám tím nic, neberu to jako nic extra záporného. Jakmile už u toho ale sedím jenom proto, že jsem líná se zvednout, už je to špatný. :-D
Každopádně oba články jsou skvělé, moc se mi líbí tvůj blog. A blahopřeju k tomu úspěchu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama